KRONIKA AKCÍ 2023
118. setkání KPR – Celodenní vycházka „Praha rozhlednářská“
sobota 30. prosince 2023
V sobotu 30. 12. na konci roku 2023 se uskutečnilo v Praze setkání rozhlednářů, spojené s procházkou po sedmi pražských rozhlednách a vyhlídkových plošinách. Jednalo se o rozhledny všem dobře známé a mnohokrát navštívené, „novinkou“ bylo jejich propojení do jednoho pěšího turistického trailu „Puťáčku“ o celkové délce cca 15 km, který spojil dohromady radost z pěšího vandru a rozhlednových výhledů. Sedm rozhlednářů se potkalo na Smíchovském nádraží, odkud se vlakem přesunulo na start procházky – do Košíř do parku Cibulka. Text a foto Petr Babák – ZÁPIS s fotkami
117. setkání KPR – Rozhledny Plavna (Plauen) a okolí
pátek 6. října (odpoledne) – neděle 8. října 2023
V pátek odpoledne se skupinka 7 osob dostala náhradní autobusovou dopravou z Chebu do bavorského městečka Arzberg, odkud vystoupá Kohlberg 632 m n.m. a rozhlednu Waldenfelswarte. Z rozhledny je nádherný kruhový výhled ozářený zapadajícím sluncem. Rozhledna je vybavena kvalitním dalekohledem (zdarma) a dobře popsanými panoramaty. Vstupné dobrovolné. Vlakem se pak přemisťujeme do místa noclehu – Františkových Lázní.
Sobotní hlavní program je věnován rozhlednám města Plavna (Plauen) a blízkému okolí. Navštěvujeme vrch Kemmler s Bismarckturm na jižním předměstí – 505 m n.m. , zajímavou kovovou věž Bärenstein blízko Horního (Oberer) nádraží v Plavně – 432 m n.m., cihlovou Julius – Mosel -Turm na vrchu Eisenberg – 435 m n.m. s výhledem na přehradu Pöhl u městečka Jocketa a Wasserturm ve čtvrti Plauen Neundorf. Na poslední věž máme dojednán vstup s průvodcem, ostatní věže jsou přístupné volně. Jede nás celkem 12. Čtveřice lidí se hned ráno odpojuje a dělá si částečně vlastní program – objednanou návštěvu Nové radnice, místních muzeí a Perlaser Turm ve městě Treuen. Na místo i zpět jedeme vlakem a zažíváme vzrušující příhody s veřejnou dopravou, o nichž se můžete dočíst v Rozhlednáři.
Neděle má mizernou předpověď, která se vyplnila. Až do jedné hodiny prší a je mlhavo. Na plánovanou Bismarckturm na Kuhbergu nad městem Nietzschkau – 510 m n.m. a k největšímu cihlovému viaduktu na světě Göltzschbrücke doráží jen 4 účastníci. Rozhledna je na turniket -1 euro a výhled je pro mlhu pouze na restauraci pod rozhlednou. Viadukt je v údolí pod hranicí mlhy, takže byl fotitelný.
 |
 |
 |
 |
 |
116. setkání KPR – Autovýlet do Německa – Jena a okolí
sobota 2. – neděle 3. září 2023
První víkend v září 2. – 3. 9. 2023 jsme uskutečnili plánovaný auto výlet po rozhlednách Jeny a jejího okolí. Patnáct rozhlednářů vyrazilo v sobotu brzy ráno ve čtyřech autech do Jeny, univerzitního města na řece Saale v Durynsku, aby navštívili ve dvou dnech patnáct rozhleden a vyhlídkových míst. Start byl na parkovišti pod vrchem Jenzig v 10:00. Jenzig je jednou z nejvyšších hor v oblasti a nachází se severovýchodně od centra města. Pěší výstup k vyhlídce trval necelých dvacet minut. Jenzig je zařazen mezi sedm divů Jeny. Dalším cílem byla vyhlídková věž Fuchsturm na protějším hřebeni. Jedná se o bývalou hradní 30m vysokou vyhlídkovou věž, která zůstala jako jediná část původního strážního hradu z 12. století, později doplněna stavbou výletního hostince. Přesun autem na parkoviště pod Liščí věž a další pěší výstup – 375 m.n.m. Poslední sobotní dopolední vyhlídkou jihovýchodu Jeny je zřícenina hradu Lobdeburg. Nachází se na ostrohu Wollmisse nad soutokem řek Rody a Saaly. První písemná zmínka o existenci hradu je z roku 1166. Dnešní hrad tvoří zbytky obytné věže, část předhradí a vyhlídková plošina, která zbyla na místě původní hradební bašty. Od roku 1912 do dneška se o údržbu a postupnou opravu hradu stará spolek Lobdeburg Gemeinde.
Proti původnímu plánu máme časovou rezervu a tak operativně měníme itinerář. Dalším cílem je Landgrafenturm, rozhledna a televizní vysílač z roku 1971, 27m výška a 143 schodů, vedoucích na krytou prosklenou vyhlídkovou kabinu. Počasí je už slunečné, ranní mlha z Jenzigu je naštěstí pryč a tak je možné vidět celé centrum Jeny, okolí města a další rozhledny Jenatower, Pulverturm, Johannistor, Bismarckturm a Forsturm.
V 15:00 návrat do města do rezervovaného BB hotelu, po lehkém zmatkování, které bylo způsobeno rekonstrukcí komunikací v bezprostřední blízkosti hotelu, proběhlo ubytování bez komplikací. Sobotní Jena je plná lidí, na Starém rynku příprava večerního koncertu, rezervace nějaké hospůdky na večer je bez šance. Necháváme tedy večernímu programu volný průběh a vydáváme se na další dvě rozhledny v okolí.
Z parkoviště pod lesem jdeme pěšky nejprve na Bismarckturm. Výstavba této věže byla plánována Studentským spolek Jeny již od roku 1899, pro stavbu byla vybrána dvě alternativní místa – kopec Malakoff a Windknoll. Vlastní přípravy na stavbu i stavba samotná se protáhly až do roku 1909, původně plánovaný rozpočet stavby byl z 4000 marek opakovaně překročen až na výsledných 43 000 marek. Architektem byl Wilhelm Kreis, věž má výšku 21 m. Bohužel se nám nepodařilo domluvit otevření věže správcovským spolkem. Stejná společnost spravuje také další navštívenou rozhlednu, památník obětem německo- francouzské války Forstturm z let 1871-1874, celková výška stavby je 25 m, znovuotevření věže proběhlo v roce 2009.
Vracíme se do Jeny, večer nacházíme azyl v hospůdce s odpovídajícím názvem Die Kneipe. Vzhledem k tomu, že Jenatower v centru města má vyhlídkovou plošinu otevřenou do 22:00 se většina z nás rozhodne pro večerní návštěvu a zážitek z výhledu na noční Jenu. Dobrá volba!
Na neděli ráno je naplánována komentovaná prohlídka věží a rozhleden v centru Jeny. Začínáme u Roter Turm, věže, která byla součástí městského opevnění – dnes kancelářská budova a dále zbytků věže Anatomieturm, obě věže jsou bez přístupu. Od 10:00 máme domluvenou komentovanou prohlídku průvodcem z místního Infocentra panem Reinerem Tonndorfem. Přestože chceme vidět pouze Pulverturm a Johannistor, pan průvodce se nedá odradit a začínáme poctivě u Roter Turm a obcházíme celé staré město s podrobným výkladem. Konečně Pulverturm – středověká prachárna vystavěná okolo roku 1300 se čtyřmi patry, vyhlídkovým ochozem a výškou 20m, která je zbytkem hradeb propojena s Johannistor, jedná se o městskou bránu z roku 1304 a celkovou výškou 31,4m. Počasí slunečné a výhled na město a jeho okolí parádní.
Do 12:00 se odhlašujeme v hotelu, na odpoledne máme naplánovaný přídavek 3+1 bonus. Začínáme na Bismarckturm Kapellendorf. 13. října 1907 byla na Sperlingsbergu slavnostně otevřena 12 metrů vysoká věž jako válečný památník padlým v bitvě na Sperlingsbergu v roce 1806. Věž navrhl architekt Max Ehrhardt (Apolda), který si pravděpodobně vzal za vzor oceněný návrh Bismarckovy věže typu „Götterdämmerung“ od Wilhelma Kreise. Věž má výšku 12 m a půdorys 5,5 × 5,5 m. Poslední renovace věže proběhla v roce 1986. Pamětní deska na věži připomíná neúspěšný útok pruského generála Ernsta von Rüchela v bitvě u Jeny 14. října 1806. Přejezdu poté využíváme ještě k zastávce na pěkném vodním hradu Kapellendorf.
Další zastávkou západně od Jeny je věž Hain v Belvederském lese u Výmaru, byla postavena jako rozhledna v letech 1828-1830 na příkaz velkovévodkyně Marie Pavlovny na tehdy ještě nezalesněném vrchu Hainberg. Třináct metrů vysokou věž je možné navštívit během speciálních akcí pořádaných Společností pro věž Hainberg.
A nakonec dvě rozhledny se vším všudy. Nejprve Paulineturm vyhlídková věž s výškou 26 m. Je to dominanta Bad Berky, která byla postavena v roce 1884 z regionálního vápence na 416 metrů vysokém Adelsbergu. Na důkaz spojení malého lázeňského města s velmoži Durynska byla Paulínská věž pojmenována po dědičné velkovévodkyni Paulíně Sasko-Výmarsko-Eisenašské. Fantastický výhled na údolí Středního Ilmu do všech stran po zdolání 143 schodů je zaslouženou odněnou. Finále výletu – Carolineturm v Kiliansrodě, jeden z nejoblíbenějších výletních a turistických cílů ve Výmarské spolkové zemi, stojí na hoře Kötschberg (497 m n. m.) asi 4 km severně od města Blankenhainu. Byla postavena v roce 1909 z mechelrodského vápence na památku velkovévodkyně Karolíny Sasko-Výmarsko-Eisenašské. K výstupu na 26 metrů vysokou věž je třeba zdolat 106 schodů. Nádherný výhled – za jasného dne je vidět dokonce na vzdálenost 118 km.
Okolo 16:00 odjíždíme pod dvou dnech strávených s rozhlednami v Jeně a okolí zpět do Prahy
(Text: Petr Babák, snímky Petr Babák, Richard Krejčík)
Společné FOTKY + ZÁPIS s fotkami
115. setkání KPR – Rozhledny a vyhlídky Ústí nad Labem
neděle 11. června 2023
Dne 11.6.2023 nás pozval náš čestný člen Karel Punčochář k pěšímu výletu po rozhlednách a vyhlídkách jeho města – Ústí nad Labem. Partu rozhlednářů potkaly na začátku cesty ještě v Praze potíže s rychlíkem, opožděným na neurčito. Operativně tedy poskytla auto Petra a na sraz v ústeckém obchodním centru Forum jsme dorazili včas. Dokonce jsme ještě stihli alespoň zvenku obhlédnout kostel Nanebevzetí panny Marie se známou šikmou věží. Je to jedna ze staveb, kterou náš průvodce Karel podporuje při úpravě na rozhlednu.
U lanovky na Větruši se nás nakonec sešlo šest + dva pejsci. Těm Dana musela rychle sehnat košíky, paní na lanovce byla při vyžadování předpisů trochu moc nekompromisní J. Lanovkou jsme vyjeli na Větruši a libovali si ve získané výšce – během dne se ušetřené síly určitě hodily. Následovala „povinná“ návštěva věže Větruše, odtud nám Karel ukázal hlavní dominanty města (a svoje bydliště). Dole pod věží jsme se ještě občerstvili zmrzlinou a nabyté kalorie počali shazovat krátkou odbočkou na bývalé městské popraviště, přeměněné na vyhlídkovou plošinu. Pak již započalo stoupání po zelené značce, které nás zakrátko přivedlo k pomníku nestora Ústecké turistiky Karla Eichlera. O jeho osobnosti se lze více dočíst v knize OD EICHLERA K EICHLEROVI, jejímž spoluautorem je právě náš průvodce.
Blížilo se první lákadlo výpravy – upravená Humboldtova vyhlídka. Na dřevěné lavičce jsme potkali nejen slavného německého přírodovědce, ale i slunící se místní obyvatelku nepříliš vstřícnou k našim představám o focení prázdné lavičky… Nakonec se ale společné foto zdařilo a mohli jsme pokračovat místy náročnější cestou nad tokem Labe. Odměnou nám byly zajímavé výhledy na hrad Střekov na protějším břehu.
Nakonec jsme dorazili až k Vaňovskému vodopádu, největšímu a nejhezčímu ve Středohoří. Voda padá přes 12m vysoký stupeň. Nedaleko je pamětní kámen zbudování turistické stezky oddílem vojenských ženistů v rámci výcviku a za ním vyhlídka Vrkoč. Zde jsme se občerstvili a po vyfocení hradu Střekova pokračovali k Labi. To jsme překonali přes vodní dílo Střekovská zdymadla a po absolvování dalšího stoupání nás přivítal hrad Střekov. Naše přízemní pudy (jídlo a pití) uspokojila hradní restaurace, poté došlo i na vyšší estetické cíle spojené s návštěvou zříceniny hradu. V místech, kde si slavný skladatel Richard Wágner hrál v pokročilém věku na strašidlo, jsme i my propadli kouzlu ruin a výhledů z nich.
Pokračovali jsme po místním červeném značení úbočím svahu do místní části Střekov. Počasí, ještě ráno nerozhodné po nočním dešti, se definitivně rozhodlo ukázat nám slunečnou tvář Ústí a tak nám výstup k rozhledně Malé Sedlo (Střekovská vyhlídka) dal trochu zabrat. Výhledy nás ale rozhledna rozhodně nezklamala. Následoval sestup a opět výstup vilovou čtvrtí k poslednímu lákadlu trasy – upravenému altánku na vyhlídce Vlastimila Cajthamla. Ani tento výhled nezklamal a příjemně zakončil turistickou část dne. Tu úplnou tečku obstarala po kratší cestě autobusem do centra restaurace, v níž jsme našim znaveným tělům dopřáli relax. Po 12,5 km členitým terénem nám ho bylo zapotřebí, přesto jsme se shodli, že akce byla vydařená a pokud nás Karel i příští rok pozve do Ústí na vyhlídky na levém břehu, určitě rádi přijmeme.
FOTO z akce Karel + text Richard K.
114. setkání KPR – Viva Schengen 12 – Polsko – Krakov a okolí
sobota 6. – pondělí 8. května 2023
Třídenní autobusový zájezd do Polska – Gliwice, Zabrze, Chorzów, Kraków a okolí, solný důl Wielicka, atd.
FOTO z akce Dana + ZÁPIS + OBRÁZKY s popisky
113. setkání KPR – 14. členská schůze v Olomouci
sobota 15. dubna 2023
V olomouckém hotelu Flora se dne 15.4. za hojné účasti, podpořená ještě plnými mocemi členů, kteří se nemohli dostavit, konala členská schůze KPR. Zápis z jednání je již uložena na našem webu a odkaz na něj máte i na první stránce Rozhlednáře. Doporučujeme všem členům si jej pročíst, aby jim neunikly žádné závažné informace z jednání.
Součástí programu bylo i několik velmi zajímavých bonusových výhledů. V 9:00 byl pro zájemce odjezd auty od hl. nádraží na Svatý Kopeček, na dohodnutou návštěvu rozhledny v ZOO (128 schodů za vstupné jako pro školní skupinu). Vykouklo i sluníčko a nálada byla hned lepší. Poté návrat do Olomouce a od 10:30 plánovaná členská schůze v 10. patře hotelu Flora s vyhlídkami na město. Po společném obědě byl sraz ve 14:30 před orlojem radnice Olomouc, kam si pro nás přišla průvodkyně z IC, aby nás doprovodila na radnici, její věž (207 schodů) a do kaple uvnitř sloupu Nejsvětější trojice (UNESCO). Na náměstí byl ale hrozný mumraj lidí, protože zde probíhal Tvarůžkový festival. V 16:00 nás čekal výstup na věž katedrály (Dómu) sv. Václava do výšky 81 m po 448 schodech. Uff! Výhled byl ale monumentální – daleká viditelnost po dešti se sluníčkem. Pak, kdo nestihl, mohl ještě do 18 hod. navštívit Svatomořickou věž kostela (208 schodů) s krásným výhledem na radnici a celé město. Poté už jen procházka po velmi hlučném Festivalu tvarůžků a přesun do domluvené pivnice Doga, kde se nás nakonec sešlo 14. Popili, pojedli a podiskutovali jsme a poté se rozešli po přechodných „bydlištích“.
Zápis z členské schůze + pár fotek (Jarda, Alena, Zdeněk)
112. setkání KPR – Víkend s rozhlednami Lipska
sobota+neděle 4.-5. března 2023
Doprava na akci byla tentokrát ponechána na individuálním zajištění, sešli jsme se až na autobusovém nádraží v Lipsku – 6 „flixbusáků“ a 3 autaři. Podařilo se navštívit všech 7 plánovaných vyhlídkových staveb a 1 pidirozhlednu. Lákadlem a silným zážitkem byl Völkerschlachtdenkmal – Památník Bitvy národů postavený jako oslava porážky Napoleona a velikosti Německa. V centru města jsme pak vyjeli výtahem na terasu mrakodrapu City-Hochhaus postaveném na přelomu 60. a 70. let. Díky ochotě a znalosti němčiny Honzy H. jsme měli dohodnuty individuální výstupy na 2 městské věže s hodinovým výkladem: zvonici kostela sv. Mikuláše (Nikolaikirche) a věž Nové radnice, která je svou výškou věže 114,7 m nejvyšší radniční budovou v Německu.
V programu byly i 3 skutečné rozhledny, všechny v dosahu tramvajových linek: kývající se trojúhelníková kovová Rosentalturm ve stejnojmenném parku nedaleko ZOO, 35 metrová Bistumshöhe na jihozápadním okraji jezera Cospudenersee, která je postavena v podobném stylu jako Akátová věž na Výhonu, a betonová Bismarckturm ve čtvrti Lützschena-Stahmeln stojící na konci lipové aleje již v lukách za městem. Z jejího ochozu jsme pozorovali přistávání žlutých letadel DHL na nedaleké letiště (Lipzig-Halle). Termín akce byl stanoven na první březnový víkend právě s ohledem na otvíračku této věže.
Bizardním zážitkem bylo hledání 3 malých rozhledniček ve čtvrť Leipzig Plagwitz, kde jsme spali, uvedených v mapách.cz v zarostlém území bývalého vlakového nádraží. Z první zbyl jen betonový rantl, z poslední ohořelé torzo vyhlídkové stavby, ale ta prostřední dosud stojí, tak nám udělala radost.
V centru jsme si pak prohlídli ještě další zajímavé stavby jako moderní prosklenou studentskou kolej Paulinum, kostel sv. Tomáše (Thomaskirche), Starou radnici, pasáže starého obchodního centra Speck Hof a ohromnou budovu Hlavního nádraží. Oba dny jsme strávili ve městě a nejbližším okolí, a tak někteří využili možnosti se porůznu odpojovat a připojovat a udělali si z části vlastní program. Povedlo se i ubytování. Malý penzion s několika pokoji jsme měli jen pro sebe a sdílená velmi dobře vybavená kuchyňka posoužila k večernímu posezení. Počasí bylo studené, jen pár stupňů nad nulou, nicméně jsme se téměř vyhnuli dešti, který byl předpovídán, zažili i slunce, vítr a trochu sněhu. Dohlednost byla též velmi slušná, tak naše rozhledářská srdce odjížděla nanejvýš spokojena.
FOTO z akce Dana + text a organizace výletu Petra
111. setkání KPR – Novoroční vycházka – Točná, kopec Čihadlo, letecké muzeum, vyhlídky
sobota 7. ledna 2023
Dne 7.1.2023 se konala pravidelná novoroční vycházka KPR. Tentokrát byl naším cílem jih Prahy. Točná, kopec Čihadlo, letecké muzeum a vyhlídky v okolí. Sraz byl naplánován v 11:00 hodin na autobusové zastávce Praha – Točná. Část z nás přijela autobusem od metra C – Kačerov a na konečné jsme počkali na přeplněný autobus z Modřan, který přivezl většinu rozhlednářů. Sešlo se nás celkem asi 30 milovníků výhledů a jejich přátel. Včetně pana Taussiga, který pro nás měl připravené překvapení. Krátce jsme se všichni pozdravili a přivítali v novém roce. Slovo si vzal Jarda a přivítal nás, Ríša nás pak seznámil s dnešními plány a pro zpestření nám rozdal vánoční obrázkový kvíz. Byly to na papíře vytištěné obrázky, ze kterých jsme měli určit názvy filmů a pohádek. Poznat podle ikonek tří oříšků a hlavy dívky pohádku Tři oříšky pro popelku či podle tří mužských hlav s nasazenou korunou pohádku Třetí princ nebyl pro nikoho větší problém hned v úvodu. Ale u některých filmů, jako například Vratné lahve nebo Kulový blesk bylo třeba si lámat hlavu delší dobu.
První zastávka nás čekala po pár stech metrech na Vyhlídce nad Točnou. Asi abychom se nemuseli tahat se zásobami moc dlouho, hned nás čekala tombola, novoroční přípitek a ochutnávka toho, kdo co upekl a donesl. Z vyhlídky je daleký výhled, jen jsme se nemohli nějak dohodnout kam až vlastně… Snažili jsme se určit místo jedné zřejmě elektrárny, ale dost dlouho jsme se nemohli shodnout, která to vlastně je. Výhled byl především na jihovýchod od Prahy. Po vypití a snězení všech zásob naše kroky pokračovaly na vrch Čihadlo.
Vrch Čihadlo tvoří nejvýchodnější a nejsevernější výspu geomorfologického celku Brdská vrchovina. Na částečně zalesněném Čihadle byl v 70. a 80. letech umístěn 11. protiletadlový raketový oddíl Točná jako součást protivzdušné obrany státu a protiletadlové obrany Prahy. Pozemek patřil původně hlavnímu městu a stavby na něm Ministerstvu obrany. Šlo o takzvané hrašovníky, zodolněné objekty, ve kterých sloužily jednotky protivzdušné obrany. K vidění jsou tam stále zbytky objektů, u kterých to bylo možné, nahlédli jsme dovnitř a prošli si všechny prostory zvenku. Unikátně jsou zde dochována jedna posuvná pancéřová vrata skladu raket. Ze zbytků zdi kolem přehledového lokátoru na nejvyšším bodě vrchu, na kterou nás pár vylezlo, se dalo rozhlédnout přes koruny stromů do blízkého ale i vzdáleného okolí, samozřejmě hlavně na Prahu.
Vzhledem k časovému skluzu následoval rychlý přesun na asi kilometr a půl vzdálené letiště Točná. V leteckém muzeu, jehož prohlídku operativně domluvil pan Taussig, nás již čekal pan průvodce. Provedl nás obrovským hangárem, ukázal poklady, které skrývá a poutavě nám o nich něco povyprávěl. A ochotně nás vyfotografoval u jednoho z exemplářů. V muzeu si lze prohlédnout spoustu historických unikátů. Co konkrétně je nejlépe si přečíst přímo na stránkách – https://www.tocna.cz
Po žluté značce a červené naučné stezce Svobody jsme se po prohlídce hangáru pustili dolů Přírodním parkem Modřanská rokle – Cholupice. Cesta byla místy dost blátivá a proto pro někoho i napínavá… :-). Další zastávkou byl prostor (jakési náměstí) v Komořanech. Zde nás Ríša seznámil s místní dopravní zajímavostí – po bývalé vlečce byla v 05-07/1995 v int.20 minut provozována náhradní vlaková doprava. Kolem Komořanského zámku, přístupného pouze několikrát do roka a to jen do prostor 1. patra a kaple (věž není bohužel možné domluvit, pokusů už bylo prý spoustu) jsme došli na Vyhlídku na Cukrák a Zbraslav. Nad námi se tyčila rozhledna na Závisti. Pod námi jsme mohli vidět další „zajímavost“ – rozestavěný most KOMOKO nad Pražským okruhem, stál 110 mil Kč a nikam nevede…
Spustili jsme se dolů k Vltavě k další zajímavé stavbě, Radotínskému mostu, který je označován jako nejdelší v České republice. Tvoří ho dvojice mostů, přecházející údolí Vltavy a Berounky před jejich soutokem. V provozu je od roku 2010. Pod mostem přes Vltavu je zavěšena lávka pro cyklo a pěší pro spojení Komořan a Lahovic. Lávka byla z různých důvodů zprovozněna až v roce 2013. Někteří z nás se vydali oficiální turistickou značkou překonávající železniční trať, pár odvážlivců se šlo podívat (a také překonat) na ukončení Lahovické cyklolávky. Nás, kteří jsme šli okolo, Ríša na mostě seznámil s hodně zajímavými daty k zamyšlení… Podle TSK hl. m. Prahy je Radotínská lávka vůbec nejdražším úsekem cyklostezky v hlavním městě Praze. Je dlouhý 225 m + 420 m rampy. Lávka za 60 milionů, rampy za 20 mil., celkem tedy 80 mil. Metr tedy vyšel na 124 tis.Kč, ovšem u samotné lávky je tento poměr 267 tis. U Mánesova mostu vznikla v roce 2022 cyklostezka o délce 77 m za 36 mil., metr za 467 tis. Proti tomu svého času diskutovaná stezka ve Vysočanech z roku 2010 stála 140 mil. Za 3,2 km, tedy pouhých 45 tis. za metr.
Na mostě se naše rozdělené skupinky už nepotkaly a již individuálně jsme se vydali na blízkou autobusovou zastávku. Výlet jsme zakončili na Smíchovském nádraží posezením v hospůdce Na růžku. Bohužel stoly byly pouze po 4 lidech a na jídlo jsme čekali téměř hodinu (někteří asi i více). Ale dobrou náladu z celého dne nám ani toto nemohlo pokazit.
FOTO z akce – text a foto Dana V.