KRONIKA AKCÍ 2008 – 2009

16. setkání KPR – Rozhledny Náchodska  

pátek 23. října 2009

radniční věž Náchod, Zázvorka, kostelní věž, Máselnice – Nové Město n.Met., Sendraž, Dobruška, Libníkovice

Další podzimní „velká“ akce nabídla hned tři atraktivní místa: kromě rozhledny na Sendraži s parádním rozhledem také ochoz nepřístupné novorenesanční radnice v rodném městě Josefa Škvoreckého a vyhlídku z nepřístupné kostelní věže v Novém Městě nad Metují. Dálkových rozhledů jsme se však tentokrát nedočkali. Mlha hustá tak, že by se dala krájet, nám v Náchodě připomněla, že počasí podléhá tajemným silám a živlům, a nikoli přáním rozhlednářů. Aby toho nebylo málo, narazili jsme na zavřené informační centrum. (Naštěstí zajímavé brožury a mapy jsme obdrželi od ochotných pracovnic městského úřadu.) A proto jsme si alespoň prohlédli nádhernou obřadní síň a přesunuli se do druhé destinace, jíž bylo Nové Město nad Metují. K polednímu se přece jen mlha trochu umoudřila a vystoupila aspoň tak vysoko, abychom dohlédli na město a jeho nejbližší okolí. Rozhlednu na Sendraži ani Rozkoš u České Skalice jsme však neviděli, pročež jsme usoudili, že návštěva rozhledny na vrcholu nemá smysl a (až na pár skutečných nadšenců, kteří se rozhodli vyjet vzhůru a znovu se ponořit do husté mlhy) a užili si alespoň kostelní věž na náměstí. Výhodu tentokrát měli ti menší (výška ochozu je kolem 170 cm). Ochotný pan farář nás provedl věží i kostelem a dosyta jsme si mohli vychutnat aspoň to, co nám bylo tento den shůry dovoleno. I tak děkujeme a jsme za setkání rádi, bylo jistě zajímavé; třeba si je někdy zopakujeme!                                                     (akce Martin Š., FOTO Jarda F., Rozhlednář č.9/2009)

        

15. setkání KPR – Posázavsko  

sobota 3. října 2009

hradní věž Ledeč n.S., Melechov, Světlá n.S., 

Tři věže a středověké podzemí ve Světlé nad Sázavou, takový byl program 15. setkání KPR, které se uskutečnilo v sobotu 3. října. Sešli jsme se v chladném říjnovém ránu (které naštěstí později vystřídalo téměř letní počasí) v 8:45 na vlakové zastávce Horní Ledeč, která leží přímo pod ledečským hradem. Další účastníci se připojili přímo na hradním nádvoří, a po otevření v 9 h jsme společně vystoupali do hradní věže. I když okénka jsou tak malá, že se do nich sotva vejde hlava, je z věže pěkný pohled nejen na město Ledeč na řece Sázavě a blízké okolí, ale i na hrad Lipnici či na výrazný vrchol Melechov. A právě na Melechově se nachází bývalá zeměměřičská věž, která kdysi sloužila i jako rozhledna a která byla naším druhým cílem. Přesun z Ledče zvolil každý podle svých možností – někteří pěšky, ale většina auty, i když i ti museli poslední kilometry stoupání zdolat po svých. Po odemčení věže jsme vystoupali na vrcholovou plošinu. Bohužel věž je natolik přerostlá stromy, že výhled je naprosto nulový. Škoda! Proto nepřekvapuje, že věž již řadu let jako rozhledna neslouží a pro veřejnost je zcela uzavřena. Opět po vlastní ose jsem se přesunuli do Světlé nad Sázavou. Kdo jel vlakem, mohl si vychutnat občerstvení v údolí Sázavy u romanticky položené zastávky Stvořidla. Na poslední chvíli se Pepovi Šlapákovi podařilo domluvit návštěvu kostelní věže ve Světlé (jinak též veřejnosti nepřístupné), a tak jsme z báně mezi zvony a mouchami mohli obdivovat pohled na město a jeho blízké okolí. Pak již zbývala jen návštěva středověkého podzemí, zpřístupněného teprve před zhruba 10 lety. Průvodce, jinak též vášnivý turista a místní znalec Jarda Vála, který s námi putoval i celou akcí, nás seznámil s jeho tajemnou historií i okolnostmi, za jakých probíhalo zpřístupňování tohoto podzemního labyrintu. Děkujeme Pepovi i Jardovi za perfektní podzimní akci!    (text Aleš a Martin, FOTO Jarda F., Rozhlednář č.8/2009)

        

14. setkání KPR – Viva Schengen  

rozhledny Znojemska a rakouského příhraničí, sobota 26. září 2009

– Schatzberg, Excalibur Hatě, Hevlín, Heidberg Pulkau, Europawarte, rozhledna Uherčice, Rumburak Bítov
V sobotu 26. 9. 2009 proběhla unikátní akce KPR s lákavým názvem, a ještě lákavějším obsahem. Díky vzorné organizaci pořadatelů (především díky Pavlovi G. a jeho partnerce) se podařilo zajistit velký autobus pro všechny zájemce, volná místa zbyla i pro rodinné příslušníky a místní turisty. Cena zájezdu byla 150 Kč na osobu. Mohli jsme tak od pozdního dopoledne jezdit společně busem a šikovný pan řidič byl po celou dobu ochoten vyhovět všem našim přáním, což jsme ocenili zejména v závěru celé akce.
Sraz byl sladěn s příjezdy vlaků od Brna i od Prahy, takže v 11 hod. jsme vyrazili. Bylo dohodnuto, že u všech objektů bude dodržována kázeň pro nadšené fotografy, že zpočátku bude vždy objekt ponechán k volnému focení bez lidí a nahoru se půjde až na pokyn, což se ukázalo velmi strategické. První společnou lahůdkou byla rakouská betonová rozhledna Schatzberg s pomníkem, umístěná mezi vinicemi. Tato rozhledna je z roku 1980 a má 31 točitých schodů vedoucích na 2 vyhlídkové plošiny. Odtud jsme mohli vidět i cíl naší další zastávky – kýčovitou stavbu v nákupním centru Excalibur City u hraničního přechodu Hatě, která byla publikována již v knihách prof. Nouzy a která momentálně figuruje mezi nepřístupnými. Pavel zajistil nejen otevření (88 schodů), ale přivezl i nové razítko ve tvaru rozhledny, tak jsme měli samozřejmě radost. Počasí od rána také přálo, takže jsme i s výhledem byli všichni spokojeni (pravda, výhled „nic moc“, ostatně rozhledna vznikla spíš jako obal komínů centra).
V pořadí třetí zastávkou byla bývalá vojenská strážní věž nedaleko Hevlína. Železná věž se nachází v poli, má 48 stupňů žebříku. Ne všichni se odvážili vystoupat nahoru na mírně vratkou plošinu, ale kdo vylezl, nelitoval. Cesta pak pokračovala dlouhým přejezdem do Rakouska s návštěvou bonbónku – bonusu v podobě dřevěné věže, kterou těsně před akcí objevil Martin v mapě a Pavel ji operativně zařadil. Jde o dřevěnou rozhlednu nad městečkem Pulkau poblíž silnice na Weitersfled s 35 schody a velmi prostorným ochozem (dokonce s lavičkou) a dalekým rozhledem (pouze však v přímém úhlu). Odtud jsme jeli jen kousek, zato do kopce na objekt, který byl lákadlem už na pozvánce: betonová rozhledna Europawarte. Z betonové věže zajímavého tvaru se 4 patry a 112 schody s výškou 16,5 m byl krásný rozhled, ale příliš fotogenická nebyla. To byla poslední rakouská záležitost a pomalu jsme se začínali těšit na dvě domácí moravské lahůdky.
Nejprve jsme zajeli ke značně zpustošenému zámku po armádě v Uherčicích, kde v zámeckém parku kdysi dávno trampoval Milan a spal v objektu torza stavby, na niž upozornil jako na torzo starobylé zámecké rozhledny a Hardy se dal do cíleného průzkumu (své výsledky prezentoval na Zikyho webu
). Zastavili jsme u zámku a parkem jsme prošli k torzu rozhledny. Stavba všechny nadchla, z vnějších 10 schodů alias Cibulka bylo zřejmé, že se jedná o objekt určený k rozhledu a uvnitř stavby bylo lze sledovat otvory pro dalších 39 schodů (pahýl jednoho dřeva byl patrný dodnes). Opět bylo připraveno razítko rozhledny již v pokladně zámku a uháněli jsme již busem k našemu poslednímu společnému zastavení v oblasti Bítova.
Autobusem jsme jeli přes Vysočany, nad údolím Želetavky (viděli jsme starý bítovský hřbitov) a po mostě u soutoku Dyje a Želetavky se kochali pohledem na hrad Bítov, zříceninu hradu Cornštejna a po bítovském mostě jsme přejeli už přes Vranovskou přehradu do obce Bítov a dále k nové rozhledně Rumburak. Zde jsme poprve nakupovali vstupenky, razítkovali a uháněli po 146 schodech k nádherným výhledům na Vranovskou přehradu. Výhledy z ochozu vybaveného směrovou růžicí s popisy byly vynikající a obzvláště v zapadajícím slunci byla krajina s přehradou, obcemi a zříceninou okouzlující. Tím skončil oficiální program a jediným zájmem všech už jen bylo, dostat se dobře domů, což se díky nevšední ochotě pana řidiče nakonec všem podařilo.
(text Helena a Martin, FOTO Pavel Z. + Rozhlednář č.8/2009)

        

13. setkání KPR – Vysílač Buková hora a hasičská věž v Petrovicích

pátek 4. září 2009

Po několika dnech slunečného počasí nás v pátek 4. září na Bukové hoře svítící slunce zrovna nepřivítalo, i tak ale oblačná obloha slibovala možnost dalekých výhledů. Vzhledem k přání majitele věže bylo tentokrát nutné počet účastníků výstupu na ochozy telekomunikační na věže na Bukové hoře nedaleko ústí nad Labem omezit; přednost tentokrát dostali služebníci na Kozinci a několik dalších členů klubu.

V 10 hodin dopoledne se 14 věrných (2 se omluvili) schází pod vysílačem. Krátce poté, co se nás ujímá správce objektu, nasedáme ve dvou skupinkách do výtahové klece a vyjíždíme na první ochoz ve výšce 66 metrů nad patou věže. Otvírá se nám krásný výhled na okolní vrcholy Českého středohoří, Krušných hor, Lužických hor či Ještědskokozákovského hřbetu. Správce, povšimnuv si našeho nadšení, dostává báječný nápad: ukáže nám pořádný „bonbónek“, a to nejvyšší ochoz ve výšce 142 m nad zemí! Opět se tedy vnoříme do útrob věže a výtahem jedeme výše. Od horní stanice výtahu zbývá překonat posledních 5 metrů po vnitřním žebříku a již se ocitáme na menším, ale rozhledově vydatnějším druhém ochozu. Od jihozápadu se právě žene přeháňka, a tak vítr začíná pořádně zesilovat (ještě že je ta věž tak stabilní). Rozděleni na dvě skupinky po dostatečném nabažení se výhledem můžeme klidně sjet dolů (ještě že tu ten výtah je…) Za umožnění výstupu jsme rádi poděkovali správci věže.

Druhou věží dnešního programu, již otevřenou všem, byla hasičská věž v nedávno postaveném areálu hasičské stanice nad obcí Petrovice v okrese Ústí nad Labem. Auty či autobusy jsme se proto přesunuli z Českého středohoří na náhorní plošinu Krušných hor. Věž, na které se jinak zřejmě cvičí hasiči (či se suší hadice) je běžně nepřístupná a nachází se na oploceném pozemku hasičské stanice. Počet členů, kteří si nenechali tuto věž ujít, se oproti dopoledni rozrostl o dalších 5. Z věže jsou vidět okolní krušnohorské planiny (včetně německých), Buková hora či nezaměnitelný vrchol Děčínského Sněžníku. Škoda, že věž není veřejnosti přístupná, oživení turistického ruchu by východní části Krušných hor rozhodně prospělo. Po sestupu z věže setkání skončilo; zatímco někteří pokračovali v putování za okolními vyhlídkami a věžemi, jiní doputovali již jen do nedaleké restaurace ochutnat tajemství krušovického Mušketýra. ☺ Za dojednání přístupu tentokrát děkujeme pražskému členu Láďovi!                                                                                                            (text doplněn z Rozhlednáře č. 07/2009, FOTO Jarda F.)

12. setkání KPR – Měřičská věž Pecný v Ondřejově – II.  

úterý 21. července 2009

Tak tenhle dárek se Ti, Heleno, povedl! Druhá návštěva měřičské věže Pecný, která se nachází na zatravněném vršku v areálu geodetické observatoře poblíž Ondřejova (okr. Praha – východ) nabídla velmi daleké rozhledy. O první, červnové návštěvě jsme podrobně informovali v 5. čísle Rozhlednáře; proto jen připomeňme, že věž Pecný byla postavena ve 40. letech jako jedna z devíti měřičských věží za účelem přesného geodetického zaměření území tehdejší republiky. Věž nikdy nesloužila veřejnosti jako rozhledna, především s ohledem na výšku zábradlí, které geodeti potřebovali co nejnižší. Díky mimořádné dohlednosti jsme zahlédli například Ještěd, Mladou Boleslav, Chvaletice, hrad Lipnici, Melechov, Javorovou skálu, zámek Konopiště, Chvojen, Vysoký Chlumec, ladný hřbet Hrby, rozhledny Kuníček a Veselý vrch a celou oblast Hřebenů. Škoda jen přerůstajících buků ve směru Středohoří a Bezdězy. A ještě větší škoda té připravené kupole, která nám pravděpodobně další výhledy neumožní…                                                                           (text z Rozhlednáře č.6/2009)

11. setkání KPR – Hotelové rozhledny v Praze a okolí  

sobota 27. června 2009

Zajímavě tematicky laděná akce byla připravena na poslední červnovou sobotu opět v naší metropoli. Navštívili jsme totiž hned dvě hotelové rozhledny, v Nupakách a v pražských Dejvicích.
Tentokrát šlo o akci pro většinu účastníků časově naprosto nenáročnou, sraz před hotelem FAMA v Nupakách byl plánovaný až na 11:30. „Motorizovaná“ část účastníků dorazila přímo k hotelu, a ani „turistická“ skupina se tentokrát příliš nenadřela, od zastávky autobusu to na místo nebylo více než 100 m. Ihned jsme vystoupali na věž hotelu, ze které se naskýtá výhled na krajinu jižně od Prahy i na hlavní město. Na věži je možnost příjemného posezení na lavicích, většině neunikla možnost rozhoupat zvon pod střechou (věž slouží obvykle jako zvonice pro svatby). Po rozhlédnutí se po okolí a společné fotografii zbývalo ještě dost času na příjemné občerstvení v hotelové restauraci.
Sraz u dalšího cíle před Hotelem Crowne Plaza v pražských Dejvicích (bývalý Internacionál) byl ve 14:15. Také v tomto hotelu se nachází utajená vyhlídková plošina, a to na prostřední „věži“ hotelu ve výšce 72 metrů nad zemí. Výtahy jsme vyjeli až nahoru a prosklenými dveřmi jsme vyšli z luxusně působících prostor Sky Clubu na vyhlídkovou terasu. Z ní je opět pěkný výhled na Prahu 6 a do údolí Vltavy včetně areálu ZOO s nově zpřístupněnou rozhlednou Obora, která je nyní hlavní dominantou pražské ZOO. Kdo si chce takovýto výhled vychutnávat častěji, může se jednoduše v hotelu ubytovat :-).
Beze spěchu se tak během půl dne podařilo navštívit dvě zajímavé hotelové rozhledny. Naše poděkování patří skvělému průvodci panu Kučerovi (Crown Plaza) i milé obsluze hotelu FAMA v Nupakách.
(text Aleš Svoboda, Martin Špád, FOTO Jarda F., Rozhlednář č.6/2009)

        

10. setkání KPR – Slavnostní otevření Obory v Zoo Praha,  

sobota 13. června 2009

Letošní druhou červnovou sobotu předznamenalo překrásné letní počasí. Jasné, slunečné, ale bez oparu, neboť po přechodu fronty. Pravý čas pro přivítání první dřevěné rozhledny v Praze a její požehnání. Klub přátel rozhleden obdržel čestnou pozvánku, kterou s radostí přijal. Šlo o zoorozhlednu Obora umístěnou v borovém hájku na nejvyšším místě pražské zoologické zahrady (na místo lze dokonce vyjet sedačkovou lanovkou).
Úderem 11. hodiny se rozevřel špalír a objevil se černý historický mercedes, z něhož vystoupil předseda „Klubu jizerských turistů“, jímž se pro tuto příležitost stal ředitel Petr Fejk v dobovém kostýmu, s chotí. Po vkusné dobové inscenaci, jež vzdala hold slávě a rozmachu české pěší turistiky za první republiky, byla slavnostně přestřižena páska k nové rozhledně, která je vlastně kopií původní dřevěné rozhledny na Smrku v Jizerských horách. Po společném přestřižení pásky a nezbytném skropení šampaňským byl zahájen prvovýstup na rozhlednu, jehož se zúčastnil pan ředitel s chotí a jeho hosté, obec novinářská a přítomní členové Klubu přátel rozhleden.
Akce pokračovala v příjemné a uvolněné atmosféře – hrálo Pražské dechové kvinteto a KPR uspořádal soutěž pro obecenstvo o hodnotné ceny. Zajišťovali jsme i udělování pamětního razítka a obstarali několik rozhovorů pro média. Přivítání Obory mezi pražskými rozhlednami tak mělo poctivý, příjemný a slavnostní rámec.
(text Martin Š. + Rozhlednář č.6/2009)                 Reportáž na ČT 24

        

9. setkání KPR – Pecný – Ondřejov  

čtvrtek 4. června 2009

Neuplynul ani týden od libereckého setkání a už tu byla akce další. Tentokrát byla sice rozsahem menší, ale to nic neubralo na faktu, že se opět podařilo domluvit návštěvu jedné, běžně nepřístupné věže.
Šlo o návštěvu jedné z osmi měřičských věží, které byly ve třicátých letech 20. století na českém území vystavěny, a to o věž na vrchu Pecný u Ondřejova. I přesto, že se akce konala v pracovní den (čtvrtek) ve večerních hodinách, příležitost vystoupit na věž si nenechalo ujít více než 15 zájemců. Doufejme, že příjemné polojasné počasí s dalekou viditelností (vidět bylo do východních Čech, směrem k Českomoravské vrchovině i do Povltaví) bude (konečně) provázet i další akce KPR. Na věž bude během následujících měsíců namontován nový dalekohled, a tak možností k návštěvě okořeněné takovýmto krásným výhledem již nebude mnoho.
Poděkování patří panu ing. Jakubovi Kosteleckému z Geodetické observatoře Pecný, který s námi na věži pobyl tak dlouho, dokud nás výhled zcela nenasytil.              (FOTO Jarda F., Rozhlednář č.5/2009)

        

8. setkání KPR – Proseč, Liberec-diskuze s J.Nouzou, Jablonné  

pátek 29. a sobota 30. května 2009

Dva dny, pět věží a přednáška o rozhlednách s prof. Nouzou, tak lze ve zkratce popsat náplň 8. setkání KPR, které se uskutečnilo 29. a 30. 5. na Liberecku. Přestože počasí, bohužel letos již poněkolikáté, nebylo pro daleké výhledy to pravé, alespoň částečného programu se zúčastnilo asi 30 členů.
pátek – Proseč, Liberec
První sraz se konal u nedávno znovu zpřístupněné rozhledny na Prosečském hřebeni mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Jablonecký spolek zde podle projektu architekta Hemmricha, který se proslavil jizerskohorskými rozhlednami (Špičák, Černá Studnice, Královka, Bramberk), vybudoval 28 m vysokou rozhlednu ze žulových kvádrů. Rozhledna byla slavnostně otevřena 21. 8. 1932. Při rozhledně byla v provozu chata, která však v r. 2003 a snad by v brzké době mělo dojít k jejímu obnovení. I když nás co chvíli stíhaly dešťové kapky, v počasí spíše aprílovém jsme nakonec uviděli z ochozu věže téměř vše, co se vidět dá: část Liberce i Jablonce nad Nisou a okolní rozhledny Jizerských hor (Bramberk, Špičák, Černá Studnice), Javorník, Císařský kámen a na západě okraj Jizerských hor a Varnsdorfsko. Rozhledna je po opravě ve výborném stavu a přejme si, aby se v budoucnu po obnovení občerstvovacích možností stala opět oblíbeným výletním cílem.
Na další cíl akce – vyhlídkovou plošiny budovy Krajského úřadu v Liberci – se každý přesunul dle libosti, většina auty, dvoučlenná skupina autobusem MHD z Liberce – Kunratic. Budova KÚ se nachází v centru Liberce přímo na břehu Nisy. Stavba je nejvyšší budovou v Liberci a v pracovní dny v letní sezóně lze vyhlídkovou plošinu umístěnou v 17. patře ve výšce 65 metrů navštívit veřejně. Nahoru jsme vyjeli rychlovýtahy. I tady se na nás na nekrytých plošinách snesla vydatná přeháňka, a tak zatímco v jednom okamžiku bylo vidět sotva na zem, za chvíli již bylo vidět celý Liberec i za jeho hranice; výhled je dálkový především západním směrem. Dokonce i symbol Liberce – Ještěd – na chvíli (a vlastně poprvé i naposledy za celou akci) vykoukl z mraků.
Odtud následoval rychlý přesun k historické budově Severočeského muzea v Liberci. Zdejší věž je návštěvníkům přístupna jen ojediněle, a tak byla vhodným cílem i pro naši akci. Bohužel, zde se již rozpršelo trvale, a tak se výhled z věže omezil na okolní vilové liberecké čtvrtě.
Po krátkém oschnutí v prostorách vrátnice zbývaly necelé 2 hodiny do začátku přednášky s prof. Nouzou. Mezitím jsme se postupně ubytovali – někteří v prostorách fary na náměstí Českých bratří, ostatní v soukromí. Přednáška s profesorem prof. Ing. Janem Nouzou, CSc. začínala v 16:00 v prostorech Technické univerzity v Liberci a byla velmi zajímavým bodem programu. Postupně jsme se u vchodu do budovy TU sešli nejen my, co jsme absolvovali předcházející část programu, ale přednášku s názvem „Rozhledny jako dobrodružství“ si nenechala ujít ani řada dalších posluchačů. Prof. Nouza nás před samotnou přednáškou seznámil i s jeho výzkumnou činností a předvedl nám program ovládání PC hlasem či program umožňující přepis mluveného slova do elektronické podoby. Samotná přednáška s názvem „Rozhledny jako dobrodružství“ všechny zaujala – prof. Nouza hovořil o své badatelské činnosti v oblasti rozhlednaření, o tom, jak náročné i zábavné zároveň je shánění materiálů o rozhlednách současných, budoucích i o rozhlednách, které už dávno na svých místech nestojí. Po skončení přednášky zbyl prostor pro volnou diskusi, mj. na oblíbené téma „Co je a co není rozhledna“ či o nápadech v oblasti směřování našeho klubu. Po 18. hodině jsme tuto sympatickou část programu ukončili přijetím pana profesora za čestného člena KPR. Zbylý večer v Liberci každý využil dle svých představ.

sobota – Jablonné v Podještědí
Ani výhled z okna po sobotním probuzení nenabízel povzbudivé myšlenky: déšť se přes noc neutišil a tak jsme postupně vyrazili do deště. Tradičně někteří vlakem, jiní auty; sjednaný sraz v 10:00 se podařilo všem dodržet. Věž zdejšího hradu přestavěného na zámek je veřejnosti přístupná jen ve vrcholné sezóně, v tento den se podařilo Martinovi vyjednat jak zpřístupnění pro KPR, tak v rámci Zdislavské pouti i pro širokou veřejnost. Oproti předchozímu dni tentokrát výhled již nenabízel Jizerské hory, ale hlavně hory Lužické a Podještědí. Kvůli neustávajícími, byť přeci jen slábnoucímu dešti jsme však dále než do okruhu 10 km nedohlédli. Snad někdy příště…
Po sestupu z této věže se hlavní skupina pozvolna rozpadla. Přesun do 3 km vzdáleného Jablonného v Podještědí již proběhl individuálně, zdejší rozhledna v objektu bývalého kostela je v sezónně běžně přístupná a katakomby pod chrámem svaté Zdislavy byly při příležitosti slavnosti rovněž po celý den otevřené. Devět účastníků spojilo návštěvu věže na Lemberku i s prohlídkou zámku a do Jablonného se přesunula až poté.
Zmíněnou návštěvou věže v Jablonném v Podještědí tato prozatím nejdelší a největší akce Klubu přátel rozhleden skončila. Děkujeme tímto panu Tučkovi za mimořádné zpřístupnění rozhledny na Proseči, paní Bitmanové z muzea v Liberci za doprovod na věž, paní Černé ze správy zámku Lemberk za vstřícné přijetí a prof. Nouzovi za přípravu a přednes páteční přednášky.               (akce Martin Š., Rozhlednář č.5/2009)

        

7. setkání KPR – Prvomájová Dyleň a příhraničí Německa  

pátek 1. května 2009

Turistické, akční, nešablonovité. I tak lze označit setkání, které proběhlo 1. května 2009 na nejvýše položeném místě, kde jsme se zatím sešli. Dyleň (Tillenberg, okr. Cheb) je se svými 940 m n.m. zároveň nejvyšším místem severní části Českého lesa. Většina dorazila na vrchol tak, že dojela autem k zákazu vjezdu a ca. 2,5 km pěšky, někteří však došli „po svých“ z Drmoulu, Dolního Žandova či Lázní Kynžvart; dva domažličtí členové přijeli na kolech. Zpočátku jsme trochu „trnuli“ – drátem obehnaný areál a za branou dvě uštěkaná psiska. Jinak nikde nikdo. Jeden pes po chvíli dokonce podlezl bránu a „přivítal“ nás osobně. Díkybohu, že dnes platilo přísloví, že štěkající pes nekouše. 🙂
Časem si nás všiml i správce areálu a po chvíli již bylo jasné, že nejedeme zbytečně. Mohli jsme vyrazit vzhůru. Betonové schodiště bylo sice bezpečné, nicméně zábradlí chybělo, takže pohledy dolů byly poněkud vzdušné. Vstup na ochoz jsme úspěšně minuli, pročež jsme návdavkem zdolali další dvě patra po dřevěném schodišti. Ochoz jsme nakonec našli a vrcholový rozhled si vychutnali; tentokrát však byl stíněn na květen až nezvykle silným oparem. Přesto se nám alespoň Panský vrch u Drmoulu, Lesný, Neualbenreuth, Chebsko a přilehlá část Českého lesa zjevily v májové kráse.
Po nezbytném focení před rozhlednou se část výpravy vydala přes Střed Evropy k Neualbenreuthu a rozhledně Grenzlandturm. Procházka byla velmi příjemná, na místě se však ukázalo, že Martin poněkud přecenil bavorskou pohostinnost tím, že neověřil otvírací dobu. Bufet, hřiště, a tím pádem i rozhledna, byly totiž uzavřené. Škoda. Nezbylo nám než dle propozic přejít zpět do Česka a při meandrech Stebnického potoka a skanzenem Doubrava (posezení v hospůdce) dojít na vlak do Lipové u Chebu. Akci doprovodilo polojasné počasí s příjemnými teplotami. Zúčastnilo se celkem 30 osob, z toho 25 členů KPR. Za umožnění mimořádného výstupu děkujeme řediteli Rádia Egrensis panu Hofmannovi a správci dyleňského areálu!              (text Martin Š. + Rozhlednář č.4/2009)

        

6. setkání KPR – Slavín Tupadly  

neděle 19. dubna 2009

Šesté setkání KPR se konalo jen 2 dny po pátém setkání v Teplicích, čehož někteří využili k poznávání rozhleden severozápadu Čech. S ohledem na přání provozovatele areálu Slavín v Tupadlech, kterým je buddhistické sdružení Samadhi, byl počet účastníků na akci omezen na 15 osob. Začátek akce byl stanoven na 10:00 v Tupadlech, odkud je to na Slavín pouhých 10 minut chůze.
Stavba Slavína byla započata v roce 1840, nikdy však nebyla dokončena. Z původně plánovaných čtyř věží byla postavena jen jediná, a právě ta byla cílem naší akce. Areál Slavína je v současnosti oplocen a slouží jako buddhistické meditační centrum. Je možné jej sice při dnech otevřených dveří navštívit, avšak bez výstupu na věž. Proč? To se snadno zjistí po výstupu na věž. První polovinu výstupu je nutno zdolat po vnějším přistavěném železném schodišti, následuje výstup schodištěm vnitřkem věže a závěrečný strmý žebříček, který nás dostane na“plošinu“. Ta ovšem není rovná, neboť se nachází na přistavěné střeše, a je zkosená, tudíž v některých místech je výškový rozdíl mezi „podlahou“ a zábradlím téměř nulový. To ovšem nic neubírá výhledu věže, který je výborný zejména směrem jihozápadním do Polabí a severozápadním na východní vrcholky českého středohoří.
Na rozdíl od páteční akce v Teplicích počasí tentokrát akci přálo, a po skončení této dopolední akce se někteří vydali za různými dalšími cíli v blízkém okolí. Pokud půjde vše podle dohody, bude mít druhá část členů KPR možnost navštívit Slavín ještě na letošní podzim. Tímto srdečně děkujeme mnichu Bhantemu a slečně Heleně ze sdružení Samadhi za výjimečné umožnění výstupu!                    (FOTO Jarda F., Rozhlednář č.4/2009)

        

5. setkání KPR – Teplice v Čechách  

pátek 17. dubna 2009

Páté, co do obsahu velmi bohaté setkání Klubu přátel rozhleden se konalo v pátek 17. dubna 2009 v Teplicích. Na programu akce byl výstup na čtyři, běžně veřejnosti nepřístupné, rozhledny a věže. Sraz byl na Zámeckém náměstí v Teplicích v 9:45. Přestože byl pracovní den, u vchodu do kostela sv. Jana Křtitele se sešlo téměř 30 účastníků. A právě kostelní věž byla prvním cílem této akce. Nejprve jsme ovšem z úst pátera Jonáška vyslechli krátkou přednášku o historii kostela i města a navštívili podzemní kryptu. Poté jsme již vystoupali na ochoz věže, který nabízí výhled nejen na život ve městě, ale i na hřeben Krušných hor.
Poté jsme se pěšky přesunuli na rozhlednu Hrádek na nedaleké Letné, kde se dlouho tyčilo torzo objektu s rozhlednou. V minulém roce ovšem firma Viamont objekt opravila a přestavěla na svoje školící středisko, a tak je nyní opět důstojnou stavbou, která stojí za návštěvu. Bohužel, během přesunu se i zkazilo počasí a spustil se déšť. Než jsme tedy vystoupali nahoru na rozhlednu, občerstvili jsme se v baru, který je součástí objektu. I když pro veřejnost je objekt až na výjimky prozatím nepřístupný, Viamont uvažuje o jeho zpřístupnění. Po necelé hodině se počasí trochu umoudřilo, déšť ustal a tak jsme mohli na mokré terase pozorovat okolí města Teplic; oproti kostelní věže je zde výhled více kruhový, a to nejen na Krušné hory, ale i na České středohoří.

Po sestupu z věže jsme se vydali na pěší přesun na nejvýše položené místo akce, na Doubravskou horu (393 m n.m.). Objekt zdejšího hradu, později doplněného o řadu dalších věžiček, je nyní sídlem radioamatérskému klubu, a pro veřejnost jsou jeho vnitřní prostory včetně věže upravené na rozhlednu opět běžně nepřístupný. Pan Bělohradský, který je správcem objektu, nás však přijal více než vlídně, a jelikož si počasí opět přichystalo přeháňku, vyslechli jsme v historickém sále povídání o historii i současnosti hradu. Déšť ale netrval dlouho, a tak jsme posléze vystoupili na věž, která nabízí ze všech teplických výhledů ten nejlepší. Kruhovému výhledu nic nebrání; škoda jen, že za naší návštěvy se vrcholky Krušných hor ztrácely v mracích.

Po sestupu z hradu jsme z kopce seběhli zpět do města před budovu obchodní akademie v Poštovní ulici. Zde nás čekala poslední dnešní věž. Bylo páteční odpoledne, vyučování již skončilo, ovšem zástupce ředitele školy nás přijal opět ochotně a zdarma nabídl propagační předměty školy včetně pamětního razítka. Ochoz věže je zde dosti vysoký a úzký, ovšem díky tomu, že „motorizovaná“ část účastníků byla na věži přeci jen o něco dříve než „pěší“, bylo pro každého místa i času dost. Přestože objekt je v centru města, výhled je opět možný i za jeho hranice. Bohužel je věž přístupná pouze po školním schodišti, a tak nemůže být přístupná běžně. Bývá však otevřená např. při akcích typu EHD nebo Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Sestupem z věže akce po 15. hodině odpoledne skončila, a přestože po 14 dnech slunečna se počasí trochu zhoršilo, na zájmu o akci nic neubralo, a ani rozhledy ze všech věží nebyly výrazně omezené.                (FOTO Jarda F., Rozhlednář č.4/2009)

        

4. setkání KPR – Málo známé rozhledny a věže východu Moravy  

pátek 27. března 2009

Sraz byl v 9.00 na autobusové stanici u brněnského Grandu. Odtud jsme několika automobily vyrazili přes Kyjov do Hýsel, na rozhlednu Johanka, jednu z několik kvalitních využití zemního vodojemu. Pokračovali jsme do Vracova k zajímavě vyhlídkově upravené věži ve Vracově s krásným výhledem na kyjovskou vinařskou oblast a se zajímavým výkladem pana starosty Šmýda. Následovalo mimořádné předsezonní zpřístupnění oblíbeného Majáku Šrotík v areálu Kovosteel ve Starém městě u Uherského Hradiště. A pak již zlatý hřeb programu: neznámá utajená stavba „Zemánkovy studny“. Ta vznikla na soukromém pozemku zastřešením studny. „Prostě nám po stavbě domu přebývaly kameny, tak dělníci sami začali stavět kolem a nad studnou. Pak došel písek, tak jsme jej dovezli. Když došly kameny tak bylo zase ještě hodně písku, tak jsme dovezly další kameny… nu a tak postupně věž vyrostla na těch asi osm metrů,“ popisoval pan Zemánek. Závěr výpravy obstarala novostavba prosklené věže přilehající k sušárně na hadice u obecního úřadu v Pitíně. Jako dárek za trpělivost se zpřístupněním v pozdní páteční odpoledne dostali Pitínští pitínští úředníci od členů KPR pamětní razítko s vyobrazením radnice a věže. Celkem se akce zúčastnilo 16 členů KPR. Někteří se po místním noclehu jako „afterparty“ ještě druhý den vydali na romanticky zasněžený Velký Lopeník.          (akce-Martin Š., FOTO Lenka H., Rozhlednář č.3/2009)

        

  

 3. setkání KPR – Mimoň, Česká Lípa-Špičák  

sobota 28. února 2009

Sraz účastníků 3. setkání KPR se konal v sobotu, 28. února na mimoňském nádraží v 10:05, po příjezdu osobního vlaku č.6605 z České Lípy. O tom, že půjde o dosud největší klubovou akci, nebylo pochyb již poté, co se průvodčí rychlíku č. 1106 Kolín – Rumburk podivoval nad počtem cestujících mířících do této stanice. Další účastníci již čekali v odbavovací hale nádražní budovy; sešlo se nás celkem 31. Po krátkém přivítání a seznámení s průvodcem Ing. Jiřím Šťastným jsme zamířili k prvnímu cíli – věži kostela sv. Petra a Pavla. Tato věž je veřejnosti, až na tradiční svatoštěpánský večerní výstup, nepřístupná. Vzhledem k počtu osob bylo výstup nutno rozdělit na 2 skupiny. Jednu skupinu ochotně provedl Ing. Šťastný, druhá měla dostatek času na prohlídku interiéru kostela. Z věže se naskýtá zajímavý výhled jak na město, tak směrem k České Lípě, Lužickým horám, Ralsku či Bezdězu. Po prostřídání obou skupin následoval pěší přesun na sídliště Letná, kde nás čekal druhý cíl.
Na střeše místní Základní praktické školy je umístěna přístavba, která slouží i jako „školní rozhledna“. Veřejnosti je jinak tato vyhlídka přístupná jen několikrát ročně. Vzhledem k omezené kapacitě na vyhlídkové plošině bylo i zde nutné rozdělit se do dvou skupin. Výhled odsud je obdobný jako z věže kostelní. Příjemným překvapením je, že ochozy jsou osazeny tabulkami popisujícími viditelné cíle. Bohužel při výstupu se prochází prostory školy, a tak běžné zpřístupnění není prakticky možné. Po sestupu z věže část účastníků navštívila blízkou restauraci U Vrtule, kde se řešily mj. i organizační a klubové činnosti. Bohužel, vzhledem k časoví tísni, již nebylo možné navštívit zřejmě největší atrakci města, Boží hrob, ale zájemci měli možnost sem alespoň nahlédnout. Ve 13:17 odjížděl rychlík 1162 do České Lípy.
Od nádraží v České Lípě jsme přejeli autobusem MHD linky 203 přímo pod vrchol Špičáku (na zast. Hypernova), na němž se nacházela poslední rozhledna dnešní akce. Od zastávky autobusů to není na vrchol daleko, nicméně strmý výstup komplikovaný mokrým a hlubokým sněhem dal všem pořádně zabrat. Ti, co se z Mimoně přepravili po vlastní ose, byli na vrcholu o něco dříve. Díky tomu, že správce objektu byl u této, jinak zcela nepřístupné rozhledny s předstihem, nemuseli ti, co přijeli dříve čekat, a vychutnat si tak rozhled ještě před námi. Výhled z věže je překvapivě velmi kvalitní a není omezen na žádnou světovou stranu. Přestože počasí ten den bylo pošmourné, a vrcholky Lužických hor se tak ztrácely v mracích, směrem východním a jihovýchodním bylo vidět velmi daleko, například až do Českého ráje. Škoda, že v dobách, kdy bývala rozhledna několikrát ročně přístupná, se návštěvníci chovali málo ohleduplně k instalovaným kabelům, a tak nemůže být rozhledna turistům přístupná. I na této akci se, podobně jako na předešlých, řady KPR opět rozrostly o další nové členy, a tak celkový počet členů již přesáhl číslo 60. Kolem 15. hodiny, po sestupu všech účastníků z věže, skončila i tato akce, během níž jsme navštívili tři, tak trochu pozapomenuté věžičky okresu Česká Lípa.         (text Aleš S., Martin Š., Rozhlednář č.2/2009)

výhled z věže mimoňské školy        

2. setkání KPR – Žižkovský vysílač Praha  

pátek 6. února 2009

Necelé tři týdny po první akci KPR v Brně se konalo setkání členů klubu v Praze, samozřejmě na rozhledně. Původně bylo plánováno setkání na rozhledně DDM Modřany, sem je ale údajně kvůli bezpečnosti v zimních měsících vstup zakázán. Jelikož se jednalo o setkání napůl pracovní, jako náhradní program padla volba na věž Žižkovského vysílače, jehož prostorné a kryté vyhlídkové plošiny, které chrání i před nepřízní počasí, jsou pro takovouto příležitost nanejvýš vhodné.
Počasí ten den výhledům zrovna nepřálo – Praha byla zahalena typickou zimní inverzí, která neumožňovala výhled dále než za hranice města. I přes toto nevábné počasí se v 16:30 pod věží sešlo 16 nadšenců.
Po výjezdu výtahem na věž jsme nejprve přivítali nové členy klubu, jehož počet členů za necelé 3 týdny po založení vzrostl již na 53! Hlavním programem setkání bylo plánování dalších akcí Klubu. Tou nejbližší, která se uskuteční již 28. února 2009, bude setkání v Mimoni spojené s návštěvou rozhledny v budově Zvláštní školy a kostelní věže. Dále jsme hovořili i o jiných akcích, které se uskuteční ještě v 1. polovině roku 2009, konkrétnější obrysy dostala akce „Dyleň“, která se uskuteční 1. května. Tato akce bude zatím jednou z největších, neboť vzhledem k excentrické poloze v rámci ČR bude spojena i s ubytováním a v jednání je i pronájem minibusu, který by umožňoval např. návštěvu věže na Velkém Zvonu či dalších rozhleden v Českém Lese. Z dalších prodiskutovaných akcí pak jmenujme např. Putování za věžemi jihovýchodní Moravy, či Rozhledny města Teplic.
Přestože zamýšlená doba setkání byla odhadována na cca 1 hodinu, po skončení oficiálnější části programu následovala nezávazná debata. Nejvěrnější vydrželi na věži až do cca 18:45, kdy se již naskýtal zvláštní pohled na večerní osvětlené město.                                     (akce Martin Š., Rozhlednář č.2/2009)

1. setkání KPR – Ustavující valná hromada Adamov+Brno  

sobota 17. ledna 2009

První oficiální setkání Klubu přátel rozhleden (KPR) se uskutečnilo v sobotu 17. ledna 2009 v Adamově a Brně. Pro velkou část členů akce započala v 9:39 na železniční zastávce Adamov zastávka po příjezdu vlaků č. 4710 z Brna a 4713 z Letovic.
Následoval zimní výstup na Alexandrovu rozhlednu, vzdálenou zhruba 3 km stoupání. Počasí výletu přálo, chvílemi se objevilo i slunce, a vše dokreslovala jedinečná, zasněžená, a na Jižní Moravě nepříliš častá zimní atmosféra. K Alexandrovce jsme dorazili kolem 10. hodiny. Rozhledna se v současnosti opravuje, proběhlo její navýšení, které v budoucnu výrazně zlepší rozhledové možnosti.  Přestože se v současné době, zřejmě vinou firmy provádějící stavební práce, rekonstrukce zastavila, všechny nás příjemně překvapilo nově zavěšené vnější schodiště, na něž bude navazovat vnitřní schodiště vedoucí na ochoz. Pro největší nadšence se tak již nyní naskytla možnost zdolání věže zhruba do výšky původního ochozu. I přes komplikace provázející rekonstrukci by se měla opravená věž zpřístupnit v jarních měsících letošního roku. KPR to sdělil místostarosta Adamova Miroslav Čuma, který přijal pozvání na naše setkání na Alexandrovce.
Čas zde strávený utekl velmi rychle,a po 11. hodině jsme se vydali na cestu zpět na zastávku Adamov zast., odkud jsme odjeli v 11:40 vlakem č. 4717 do Brna. Odtud jsme se přesunuli tramvajovou linkou č.1 na zastávku Výstaviště, hlavní vstup. Část účastníků vzdálenost z Adamova do Brna překonala pomocí individuálních dopravních prostředků přes nedalekou rozhlednu na Ostré horce u Soběšic.
V nedaleké restauraci Železná růže proběhla ustavující valná hromada klubu. Zde se přidalo ještě několik účastníků. Mezi body, které byly na programu, jmenujme např. výběr loga klubu, jmenování výkonného výboru, nebo i plánované další akce. (Zápis zde). Mimo oficiální část programu se rozvinula čilá a přátelská debata na téma, jaké jiné, než „rozhledny“.
Kolem 15. hodiny jsme se postupně odebrali na brněnské výstaviště, kde právě probíhal veletrh Regiontour. Pro nás však bylo překvapeno překvapení, a jakýsi pomyslný vrchol akce, a sice výstup na rozhlednu brněnského  výstaviště. Za tento „bonbónek“ patří velký dík Pavlu Gejdošovi, který výstup zajistil. Po společném fotografování tato cca 25-členná skupina podnikla výstup na jinak naprosto nepřístupnou věž. Z té se naskýtá zajímavý pohled nejen na celý areál Výstaviště, ale i na přilehlé části města Brna včetně hradu Špilberk.
Sestupem z věže, společným focením a otiskem nového razítka věže pomyslně skončilo i toto oficiální setkání, účastníci si poté mohli prohlédnout právě probíhající veletrh, a posbírat tak informace pro další cesty nejen za rozhlednami.                                                                    (text Aleš S. + Rozhlednář č.1/2009)

        

Nulté (přípravné) setkání Klubu přátel rozhleden – Děčín

sobota 13. prosince 2008

Nápad založit Klub přátel rozhleden vznikl tak nějak náhodou. Spontánně. Na počátku bylo snad i trošku hecování. Samozřejmě, přes internet. Praha, Brno, Ústí nad Labem… Neznali jsme se. Ale měli jsme všichni rádi rozhledny a někteří z nás zajímavé plány. A jak jsme dali hlavy dohromady, najednou tu byla chuť spojit síly, něco získat a oplátkou něco nabídnout druhým. Myšlenka byla na světě a začala nabývat jasnější kontury.
Okamžitě se projevila akceschopnost několika členů ochotných přijet, setkat se, dát dohromady stanovy a cíle klubu. První, zatím ještě neoficiální, takže vlastně nulté setkání členů rodícího se klubu proběhlo dne 13. 12. 2008 v romantické restauraci Pastýřská stěna na skále nad řekou Labem v Děčíně. Ovšem, výběr nebyl náhodný – tu správnou atmosféru okořenil výstup na běžně nepřístupnou rozhlednu, která je součástí objektu. Počasí nám přálo, dole zasněženo a zpoza mraků se klubalo sluníčko. Zimní idylka.
A tady, v tomto nádherném místě, se zrodil Klub přátel rozhleden.
Přejme jeho členům vytrvalost, radost ze setkávání na rozhlednách a jasné výhledy!   (text  Martin Š. – pouze zde)

        

Doplňující fotografie Milana H. z různých akcí zde