KRONIKA AKCÍ 2015
67. setkání KPR – Vycházka s rozloučením se starým rokem – Řepy
neděle 27. prosince 2015
Společná vycházka ze Zličína přes historické pamětihodnosti Prahy 17-Řepy na tamní novou rozhlednu/herní prvek. S výhledem na večerní Prahu s červánky a přípitkem na úspěšný a klidný rok 2016. (akce a FOTO Jarda F., Rozhlednář č.37/2015)
 |
 |
66. setkání KPR – Zájezd Viva Schengen 9. – Příhraniční rozhledny Bavorska
sobota 24. a neděle 25. října 2015
Společný autový výjezd směr Klammerfels, Hohen Bogen (vojenská věž od roku 2014 upravena na rozhlednu), městská věž Furth im Wald, Mythos Drache, Drachenseeblick a Bayernwarte Dieberg. Inverzní jedinečné počasí s výhledy až na Alpy. 18 účastníků, velmi pohodová atmosféra. V neděli Rýzmberk a Klatovká Hůrka. (akce: Jarda F. a Pavel G., FOTO Jarda F., Rozhlednář č.36/2015)
 |
 |
 |
 |
65. setkání KPR – Zájezd Viva Schengen 9. – Rozhledny Polska
sobota 16. května 2015
Osmý autobusový zájezd Viva Schengen, tentokrát za rozhlednami Polska – Wielka Sówa, Góra Parkowa Bielawa, Góra świętej Anny Nowa Ruda, Góra Wszystkich Świętych Słupiec a Suszyna. 32 účastníků. Druhý den dopoledne individuálně vysoká těžební věž dolu v Žacléři, odpoledne pak návštěva vodojemu v Hradci Královém. (akce: Pavel Z., FOTO Jarda F., Rozhlednář č.35/2015)
 |
 |
 |
 |
64. setkání KPR – 7. členská schůze v Kladně+Rozdělov, Švermov a Smečno
sobota 11. dubna 2015
Nejprve jsme se sešli ráno na rozdělovských věžácích s jedinečným výhledem. Následovala samotná členská schůze (zápis z ní bude k přečtení v nejbližším Rozhlednáři) v hotelu Kladno a v mezičase návštěva jeho střechy. Poté odjezd na vodojem v Dubí-Švermově. Jako třešinka na dortu věž zámku ve Smečně. (více zápis v Rozhlednáři č.35/2015 + program v č.34/2015, FOTO Jarda F.)
 |
 |
 |
63. setkání KPR – Bohnické putování – Trojský vrch, Bohnice, Botanická zahrada-rozhledna
neděle 1. února 2015
Původní název vycházky byl „Na Hromnice o hodinu více“. Na zastávce Krakov v sídlišti v Praze 8 – Bohnicích se sešlo 23 členů KPR a jejich příbuzných. Našim prvním cílem a zároveň slibovaným překvapením byl obytný komplex Trojský vrch. Tam na nás již čekal člen výboru společenství vlastníků pan Samohejl s dalšími bydlícími, aby nám řekl něco o budově, jejím zařízení a několik organizačních pokynů ohledně výstupu na střechu, kterou s nadsázkou nazval „Nejpřívětivější střecha v Praze“. Po striktním odmítnutí naší prosby vůbec jednat o návštěvě střechy bytového domu SOL (tzv. „hotelák“), působí vstřícné jednání se zástupcem výboru společenství vlastníků Trojský vrch jako zjevení. Nad námi ve výšce téměř 54 metrů se tyčí náš cíl. Rozkládací reklamní „véčko“ shrnuje základní parametry domu na výkresu řezu budovou a další informace přidává sám pan Samohejl, který se stává naším průvodcem. Dům je opravdu obří a dle počtu bytů (695) se jedná o největší bytový dům v Čechách (celkem 1298 jednotek). Tyto informace doprovází výklad přirovnáními například s počtem bydlících k počtu obyvatel některých českých městeček. Jako zajímavost uvádí, že tento jediný dům je samostatný volební obvod, nebo srovnává podlahovou plochu všech podlaží Trojského vrchu s kancelářskou plochou do nedávna nejvyššího mrakodrapu světa chicagského Sears Toweru (nyní Willis Tower). Po poučení o bezpečnosti a ukončení výkladu vyjíždíme dvěma výtahy do 17. podlaží. Někteří sportovně založení účastníci „vydupali“ rovných 300 schodů po požárním únikovém schodišti. Všichni ještě musíme překonat posledních 13 kovových schodů strmého schodiště ke dveřím na střechu. Přístup na střechu je označen cedulkami s logem akce, které také účastníci mají připevněné na klopách. Prostor pro pohyb na střeše je vymezen červenou páskou, za kterou je již jen několik kroků, nízká atika a pak „posledních padesát čtyři metrů života“, jak vtipně upozorňuje náš průvodce. Nahoře se nám otevírá nádherný, téměř kruhový a velmi netradiční výhled na naši metropoli a severní okraj středních Čech s dominantou Řípu. Musíme dát za pravdu p. Samohejlovi, že střechu můžeme právem nazvat „Nejpřívětivější v Praze“. Nejenom, že nám přeje počasí (lehce mrazivo, ale nádherně slunečno), ale nahoře nás čeká také minivýstava sestávající z několika panelů porovnávajících výškové domy v Praze s důrazem na bytové domy, včetně porovnání naší současné polohy v metrech nadmořské výšky vzhledem k dalším pražským budovám – prostě spousta názorných tabulek, grafů a také třeba fotografií z výstavby, řez budovou, apod. Kontrolujeme také naši polohu a nadmořskou výšku pomocí GPS (344 m n. m.), někteří účastnící přikládají k očím dalekohledy, mnozí fotografují nebo si nadšeně sdělují své dojmy a všichni se ohromeně rozhlížejí. V duchu si umiňuji, že musím kout železo, dokud je žhavé a přesvědčit vstřícný výbor společenství vlastníků Trojský vrch k opakování akce ve večerních hodinách, kdy náležitě vychutnáme světly rozzářenou pražskou kotlinu. Klub přátel rozhleden již absolvoval spoustu akcí, nejprve jsme navštěvovali hlavně nepřístupné věže v Praze, teď se snažíme dostat se na střechy vytypovaných domů, které zaručují vynikající výhled, a tento dům byl opravdu jedním z nich. Většinou nás doprovází člověk, se kterým někdo z nás vstup dojednal a který nám vstup umožnil, ale s takovou péčí „pana domácího“ jak v přípravě akce, tak při samotné návštěvě, jsme se dosud nesetkali. Obzvláště pohoštění horkým čajem s připravenými kelímky pro nás jsme velmi uvítali. Pomohlo nám to zahnat zimu a studený vítr. Navíc nám byly ochotně nahoře zodpovězeny veškeré dotazy, týkající se jak připravených nákresů a grafů, tak pro nás samozřejmě velmi atraktivního výhledu. Za všechny účastníky akce z KPR tedy moc děkujeme za takové srdečné přijetí. A děkujeme panu Samohejlovi i celému výboru SVJ Trojský Vrch, který nám tuto návštěvu umožnil. Doufáme, že opět zase někdy na této střeše na viděnou. Po pořízení nezbytné „vrcholové fotografie“ sestupujeme, abychom pokračovali v plánované vycházce. Pan Samohejl s manželkou se k nám přidali. Naše putování směřovalo k jedné z bohnických vyhlídek, takové „náhorní planině“ na okraji sídliště vysoko nad řekou Vltavou, ze které jsme měli velkou část Prahy jako na dlani. Planinu ohraničuje hradba z dřevěných kmenů, vzdáleně připomínající keltské opevnění. Poté jsme cestou k botanické zahradě navštívili ještě jednu vyhlídku, kterou nám doporučil Ríša Krejčík, ale ta už byla dosti zarostlá, bez většího výhledu. Pak jsme již stanuli u severního vstupu do zahrady a poté se cestou k rozhledně kochali ocelovými skulpturami sochařů Čestmíra Sušky a Lukáše Raise, rozesetými podél cest. Dalším programem byl výstup na mimořádně otevřenou rozhlednu, též skulpturu pana Sušky. Pak nás začali postupně někteří účastníci vycházky opouštět v domnění, že už spatřili všechno či pospíchali na vlak. Na plánované posezení ve vinotéce sv. Kláry nás došlo už jen asi 15. Po mírném občerstvení a konzumaci převážně svařeného červeného vína jsme pokračovali přes vinici sv. Kláry, která skýtala další krásné výhledy na Prahu. Botanickou zahradu jsem opustili jižní branou a pokračovali k řece Vltavě. Dále pak kolem dřevěného Trojského koně, ve kterém je galerie a u něj posezení, ale bohužel pouze letní. Majitelé tam něco opravovali a nahlédnout do koně nás pustit nechtěli. Pokračovali jsme tedy kolem kanálu vodních sportů až k novému zajímavému mostu přes Vltavu. Po něm pak k metru „Nádraží Holešovice“, kde nás většina účastníků opět opustila. Pět nejvytrvalejších poté dorazilo podle plánu do kavárny Cross Club. Zde jsme povečeřeli a poklábosili. (akce, text a FOTO Jarda F., Rozhlednář č.34/2015)
 |
 |
 |
 |